Resident Evil: Retribution (2012)

12 Dec

Prdelatá bezkozka o5 zasahuje

Páté porcování zombie mutantů rozdělilo diváky na dva tábory a mě.

První skupina tráví bezesné noci se smrtí v očích a joystickem v ruce místo toho, aby dělali něco užitečného, třeba se učili do školy nebo si zkusili po Herym Potratovi a Tvajlajtech přečíst nějakou opravdovou knihu. Tito nesmiřitelní bojovníci s T-virem však nenaleznou klid, dokud bude jejich monitor brázdit byť jediný nemrtvý zmrd! Jde přece o záchranu světa, no ne?!! A tak při neinteraktivní vizualizaci jen chytli do ruky to nejbližší, co připomíná onu teplou páku, která jim přináší tolik potěšení, případně začaly freneticky jezdit prstem po touchpadu, a vrcholí v nadšených ohlasech, jak to bylo skoro úplně jako „doopravdy“.

Druhá skupina tráví bezesné noci studiem existenciálních filosofů, encyklopedií a slovníků cizích slov a jedinou hru, kterou v životě zkusili byl IQ test, jenž jim náhodou vyběhl na internetách jako spam, když se pokoušeli objednat reedici Schoppenhauera. Hrami obvykle pohrdají, ale tohle byla vážně výzva. Nedoklikali ho sice do konce, protože se jim urputnou snahou někde v polovině zamlžily jejich čtyři dioptrie a výsledkem bylo „Geniálně přebujelé ego“. Pohrdlivě nad tím mávli rukou, nějaká plechová bedna přece není směroplatná, když chodí denně na oběd do menzy, kde si s ostatními ufony vzájemně tolik pochlebují nad brokolicovým salátem! Tahle skupina jen dala ostentativně najevo své pseudopohrdání, zarazila si to pravítko do prdele hlouběji a pustila si na spravení vkusu Turínského koně.

No, a pak jsem tu já. Má herní kariéra skončila někde ve vrcholné éře Halflajfu, protože pak jsem neprozřetelně naštěkal jedné paní do boudy, a od té doby, kdykoliv mě začne svrbět prst a mám chuť vraždit nějaké ty zmutované mutanty, kteří by jinak mohli prolézt obrazovkou do obýváku a rozpoutat apokalypsu, ozve se mi za zády: „Jééé, tati, ty máš novou hru, pusť mě k tomu!“. A tak jedinou podobnou kratochvíli mohu už zažít pouze v okamžiku, kdy si nenápadně strčím do kapsy mobil s Tetrisy a zavřu se na hajzl. Ani to však nemá dlouhého trvání, protože děti hodně pijí. 

Já tedy viděl vizuálně kulantní, neškodnou pičovinu s pár opravdu vynikajícími momenty (obří bubáci s kladivy), která mě sice kdovíjak nenadchla, nicméně ani jsem nepošel nudou při čekání, kdy už ta neherecká pizda Natálka přestane skákat na jedné noze a konečně někoho zabije. Upřímně, mám chuť jednoho čuráka zastrčit, protože je Mila hnusná jako cigánské hračky a za normálních okolností bych ho raději vrazil do rozkošně rozšklebeného chřtánu nějaké té ňuńavé zombie, avšak pro zachování vysokého standardu své subjektivní objektivity to neudělám, abych i nadále zústal tím seriózním a erudovaným filmovým kritikem.

Za verbala:

 

 

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: